Zápůjčka

Zápůjčkou nazývá občanský zákoník to, čemu se běžně říká půjčka. Většina lidí si pod tímto pojmem představí půjčení peněz. Předmětem zápůjčky ale nemusí být jen peníze, může se jednat o jakoukoli hmotnou věc. Půjčit ji navíc může kdokoli komukoli. Jako příklad si můžeme uvést nářadí, přívěs za auto nebo i peníze od příbuzných.

Pokud si půjčujete peníze od banky, podle zákona si berete úvěr.

Úvěr i zápůjčka mají své specifické podmínky, jednou z nich je i forma smlouvy. Úvěrová smlouva má vždy písemnou formu, tj. obě smluvní strany ji musí podepsat (fyzicky nebo elektronicky).

Narozdíl od toho u zápůjčky nemáte ze zákona povinnost podepisovat písemnou smlouvu, tu můžete uzavřít i ústně. Vždy je ale dobré zvážit, jestli by nebylo lepší mít o zápůjčce písemnou smlouvu. Ta se vyplatí zejména, když si půjčujete peníze – i když je to „jen od příbuzných“. V rodině může dojít k různým nedorozuměním, hádkám nebo i k úmrtí a vždy platí, že co je psáno, to je dáno. Je dobré také veškeré splátky posílat bezhotovostně převodem na účet, abyste měli důkaz, že jste splátku uhradili.

Oproti tomu když si třeba půjčujte vrtačku od souseda, kterou mu druhý den vrátíte, není nutné smlouvu sepisovat. Soused by se asi i divil, kdybyste s takovým nápadem přišli. Navíc, podle zákona smlova o zápůjčce vzniká půjčením dané věci, tedy i bez podepisování papírů.

Jak se liší zápůjčka (půjčka) od úvěru:

• Úvěr mohou poskytovat jen banky nebo nebankovní společnosti s licencí od ČNB, zápůjčku kdokoli.
• Úvěr je ukotven v zákoně o spotřebitelském úvěru, zápůjčka v občanském zákoníku.
• Předmětem úvěru jsou vždy a pouze peníze, předmětem zápůjčky jakákoli hmotná věc.
• S úvěrem je spojena odměna za půjčení peněz ve formě úroku nebo i poplatků.