Hostitelská péče

Role patrona a hostitele jsou si v mnohém podobné, oba jsou to dlouhodobé vztahy dospělého s mladým člověkem v ústavní péči. Jsou ale mezi nimi rozdíly, typicky dané rozdíly ve věku dětí nebo rozdílnými pravidly, které pro vztahy nastavuje partnerská organizace.

Děti v hostitelském vztahu bývají spíše mladší (8+ let), zatímco v patronském vztahu jsou o něco starší (15+ let).

Hostitel může dítě brát k sobě domů a seznámit ho se svou rodinou. Patron ani jedno nesmí.
Hostitel smí za dítě platit, když jdou např. na jídlo. Patron nesmí.

Záleží na tom, jestli hostitelský vztah vznikne mezi dospělým a dítětem, které nezná nebo jestli vznikne mezi dospělým a dítětem, se kterým se setkal např. při doučování v dětském domově a rozuměli si natolik, že chtějí vztah prohloubit.
V prvním případě, kdy už si dvojice rozumí, už vzájemný výběr proběhl.
Ve druhém případě, kdy se dvojice ještě nezná, je vhodné sladit možnosti a nabídku hostitelů s potřebami dětí a dítě pro hostitelský vztah vytipovat s pomocí zaměstnanců dětských domovů.

Hostitelský vztah vzniká ve spolupráci s vedením dětského domova, sociálním odborem na městském úřadě a partnerské organizace Centrum hostitelské péče. 

Je to individuální a záleží na tom, jestli zájemce o hostitelství už má vztah s dítětem (např. doučoval v dětském domově) nebo jestli hledá nové dítě. Pokud vzniká nový vztah, tak to může trvat 3-6 měsíců. Pokud hostitelský vztah vzniká jako prohloubení existujícího vztahu, může to být rychlejší. Záleží také na rychlosti úředníků z orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který hostitelské vztahy posuzuje a schvaluje.

Frekvence setkávání závisí na možnostech hostitele, přání dítěte a režimu dětského domova. Je možné brát dítě na pobyt například 1x za čtvrt roku na víkend a týden o prázdninách. Stejně tak může dítě docházet k hostiteli na každý víkend.
Je také možné brát si dítě pouze na školní prázdniny a po zbytek roku zůstat v telefonickém či jiném kontaktu. Možné jsou také odpolední návštěvy dítěte (i během týdne), případně pouze jednodenní výlety s tím, že večer dítě vždy přivezete do dětského domova zpět. Vše také závisí na domluvě s dětským domovem. Například dětský domov může mít zájem, aby dítě bylo přítomno na dlouhodobě plánované akci dětského domova.

Každá dvojice hostitele a dítěte si vybírá, jak spolu budou komunikovat. Je tedy na každé dvojici, jestli si budou psát nebo volat nebo komunikovat jinak. Dítě by ale mělo mít možnost svého hostitele snadno kontaktovat, když bude potřebovat s něčím poradit.

Ano, hostitel smí brát dítě domů a seznamovat ho se svou rodinou včetně vlastních dětí. Je ale na každém hostiteli, aby se rozhodl, jestli to udělá, nebo jestli hostitelský vztah nechá jako jeden na jednoho.

Je možné, že byste si vzájemně nesedli a rozhodli se hostitelský vztah ukončit. V praxi se to ale až na výjimky nestává. Lidé, kteří se pro hostitelskou péči rozhodnou a projdou schvalováním a přípravou, jsou k této činnosti motivováni a není velké riziko jejich selhání. Z praxe se ale ukazuje, že ten, kdo HP spíše vzdává, jsou děti. Děti, kterým se nikdy nedostalo hlubokého citového přijetí, často neumějí citová pouta vytvářet. Někdy vztah radši samy odmítnou, než aby riskovaly, že budou znovu zklamány. V obou případech je velmi důležité pomoci dítěti toto období překonat (i za cenu např. dočasného utlumení kontaktů), nesoustřeďovat se na vlastní pocity zklamání, ale soustředit se na to korigovat dosavadní špatné zkušenosti dítěte s dospělými.

Hostitelství je dobrovolná činnost a nevzniká nárok na finanční podporu státu nebo partnerské organizace.