Ekonomické výhledy 2021

Průběh loňského roku nicméně ukázal na vysokou míru flexibility a adaptace, zejména v soukromém sektoru. I když pandemická situace v závěru roku u nás patřila k nejhorším na světě, tuzemské hospodářství nezkolabovalo. Naopak se ukázalo, že sektory, které vláda nechala dýchat, typicky průmysl, se již s koncem roku vracely na předpandemické úrovně. Český proexportně zaměřený průmysl jednoznačně profitoval ze silné zahraniční poptávky a na rozdíl od jara rovněž z otevřených hranic.

Loňský propad české ekonomiky byl nejhlubší v historii, když podle našeho odhadu čítal 6 %. Nenaplnily se tak médii často prezentované katastrofické scénáře z přelomu jara a léta varující před dvouciferným poklesem. A to žádná z těchto prognóz nepředpokládala tak pandemicky nepříznivý konec loňského roku. Významnou roli sehrála aktivní hospodářská politika – výrazné uvolnění měnové politiky, včetně podpory na udržení finanční stability, na straně jedné a působení automatických stabilizátorů fiskální politiky na straně druhé, doplněné aktivními nástroji na podporu korporátního sektoru (jako například státní garance úvěrů prostřednictvím COVID programů) či domácností (primárně jednotlivé verze programu Antivirus, díky kterým se podařilo výrazně zpomalit nárůst nezaměstnanosti).

Do roku 2021 jsme vstoupili v situaci pokračujícího uzavření velké části české ekonomiky, zahrnující primárně odvětví služeb a maloobchodu. V předkládané makroekonomické prognóze předpokládáme, že pandemická situace dovolí během prvního čtvrtletí pouze opatrné rozvolňování opatření; ta s námi v nějaké míře zůstanou dle našeho předpokladu do poloviny roku. Kvůli tomu bude mezičtvrtletní růstová dynamika nadále utlumená. Nicméně vzhledem k nízké srovnávací základně z loňského roku bude již první polovina roku letošního naopak ve znamení silného růstu HDP. Pokud nakonec bude vakcinace úspěšná, můžeme se pro druhou polovinu roku již těšit z mezičtvrtletního pohledu na znatelnější oživení tuzemské ekonomiky.

Významnou roli bude i v letošním roce hrát hospodářská politika, především ta fiskální. Zrušení superhrubé mzdy doprovází od počátku letošního roku významné snížení daní z příjmu fyzických osob. V kombinaci s jednorázovým prosincovým zvýšením všech typů důchodů tak očekáváme znatelný pozitivní dopad do spotřeby domácností v letošním roce. Podrobněji se vyčíslení dopadů do růstu věnujeme v boxu 1. Odvrácenou stranou snížení daní z příjmu je ale drastický dopad do veřejných financí. Podzimní volby ukáží, zda bude snížení permanentní, jak čekáme my, či na proklamované dva roky. Již během tří let se podíl veřejného dluhu na HDP může vyšplhat na 45 %, ještě v roce 2019 byl přitom pod 30 %. Zejména ve druhé polovině letošního roku by se naopak na straně investic měl pozitivně projevit první efekt plánu obnovy a nástup nového programového období rozpočtových fondů Evropské unie. Více se této problematice a jejímu dopadu do ekonomiky věnujeme v boxu 3.

Celkově by letos měla česká ekonomika růst, podle aktuální prognózy tempem 2,6 %. Jak ale mnohokrát v tomto vydání Ekonomických výhledů upozorňujeme, loňský šok vedl k narušení ustálených ekonomických vazeb, a tedy k mnohem větší nejistotě při tvorbě prognóz. Svou roli též sehrává rychle se měnící pandemická situace a následná reakce vlád stylem brzda-plyn směrem k uvalování restrikcí či jejich uvolňování. Roční čísla nejsou schopna tuto dynamiku plně postihnout. Kvartální data ale budou významně ovlivněna volatilní statistickou základnou.