Finanční gramotnost je (nejen u dětí) důležitější než kdy dřív

Když s nimi o penězích mluvíme otevřeně a učíme je, jak s nimi nakládat, dáváme jim do života cennou výbavu. Děti, které se učí finančním návykům doma, mají v dospělosti větší šanci vyhnout se zbytečným dluhům, dokáží si plánovat výdaje a lépe zvládají i krizové situace.

Stačí chtít – začít třeba tím, že dítěti svěříme malé částky, společně si promluvíme o tom, co je potřeba a co jen přání, a ukážeme, že každé rozhodnutí má svůj důsledek. Vzdělávání v oblasti financí vnímáme jako důležitou součást každodenního života, která má smysl nejen dnes, ale i do budoucna.

Mladí lidé do 25 let se podle statistik častěji potýkají s dluhy. Zároveň rostou výdaje domácností na věci, které ještě před pár lety nebyly běžné – předplatné digitálních služeb, mikrotransakce ve hrách nebo pravidelné objednávky jídla až domů. 

Spotřeba je dnes snadnější než kdy dřív, a o to větší smysl dává učit děti rozpoznat rozdíl mezi potřebou a přáním.

Tip na hru: 

• Zeptejte se dětí, co je podle nich potřeba a co jen přání.
• Můžete si společně vytvořit kartičky s obrázky nebo slovy (např. „zmrzlina“, „boty do školy“, „nový mobil“, „zdravý oběd“) a třídit je do dvou kategorií.
• Hra funguje i bez kartiček – třeba v autě nebo na procházce. Stačí vymýšlet situace a ptát se: „Je to potřeba, nebo přání? A proč?“ Je to skvělá příležitost, jak si povídat o penězích nenuceně a v běžném životě.
  
  

Tato dovednost pomáhá bojovat proti impulzivnímu nakupování, které je často ovlivněno emocemi nebo reklamními tlaky.
 
Tip: Zkuste s dětmi zavést pravidlo „čekací doba“. Učte dítě, že když něco chce koupit, je dobré s nákupem počkat, zapsat si přání do seznamu a po čase zvážit, jestli ho opravdu stále chce – tím si trénuje trpělivost i schopnost rozpoznat, co skutečně potřebuje.

Věříme, že zvládnout jednoduchý osobní nebo rodinný rozpočet by měl opravdu každý. Správný rozpočet rozlišuje mezi pravidelnými příjmy (např. výplata, kapesné) a výdaji (např. bydlení, jídlo, koníčky). Základem je rozdělení rozpočtu na nezbytné výdaje, volitelné výdaje a spoření. Když se děti naučí plánovat tak, aby jim peníze vyšly a nemusely sahat do mínusu, mají vyhráno. A s trochou tréninku je to úplně přirozené – stejně jako jízda na kole.

Spoření není jen o „odkládání stranou“, ale o budování finanční stability a připravenosti na nečekané výdaje. Každý by měl znát alespoň základní rozdíly mezi: 

• běžným účtem (každodenní výdaje),
• spořicím účtem (rezervy),
• úvěrem (půjčené peníze),
• pojistkou (ochrana před riziky),
• investicí (zhodnocení prostředků s mírou rizika).

Ukažte dětem praktický příklad:
 
Když si děti budou od 15 do 26 let spořit 100 Kč měsíčně, tak ve 26 letech mohou mít:

• 13 200 Kč bez úročení na běžném účtu nebo v prasátku,
• 16 100 Kč na spořicím účtu s úrokem 3,5 % ročně.